Jak to začalo...
Až do dvaceti let jsem měla vcelku bezproblémový život. Jediné, co mě trápilo, byly nejrůznější zdravotní obtíže (alergie, časté záněty průdušek, dermatitida) a nějaké ty pubertální problémy.
Gympl jsem absolvovala, řekla bych, levou zadní. I bez šprtání jsem patřila mezi jedničkářky. Vždycky jsem ale byla na sebe přísná a kromě jídla velmi svědomitá.
Jak se později ukázalo, ne vždy je taková povaha pro zdraví to nejlepší. Na druhou stranu jsem milovala sladkosti, čokoládu a nedokázala se v jejich konzumaci moc kontrolovat…
Po gymplu jsem začala studovat Vysokou školu chemicko-technologickou, Fakultu potravinářské a biochemické technologie. Díky tomu jsem začala objevovat tajemství potravin a biochemie.
Původně jsem ale přemýšlela nad medicínou nebo žurnalistikou. Chtěla jsem vždycky pomáhat lidem a taky psát. V pubertě mi přezdívali „spisovatelka“ nebo taky Phoebe („Fíbí“ z přátel). Prý jsem jí podobná.
Ostrý pád středoškolské premiantky
Na vysoké škole jsem najednou nebyla ta gymnaziální „hvězda“. Alespoň ve výsledcích. Především v matematice, kde jsem první test napsala na 0 bodů, slovy nula!!! bodů.
Náročnost studia, moje sklony k perfekcionismu a špatná strava se ve druháku projevila na mém zdravotním stavu – diagnostikovali mi chronický zánět tlustého střeva, ulcerózní kolitidu.
Ani další diagnóza, Běchtěrevova nemoc, mě ještě nepřivedla na jinou cestu. Začala jsem brát léky a ke spokojenosti mi stačilo, že relativně bezbolestně přežívám. To, že nemoc je cesta a tělo a duše volá o pomoc, jsem stále nevnímala.
Tragická nehoda
Přišel největší šok a zlom mého života. Bylo mi dvacet dva let a ze dne na den se mi zhroutil dosavadní život.
V tu dobu jsem se úspěšně vzpamatovávala z druhého ataku ulcerózní kolitidy a léčby kortikoidy. Jenže přišla strašná zpráva.
Můj tehdejší přítel se svojí motorkou vyletěl ze silnice a narazil do betonové skruže. I přes snahu lékařů na místě zemřel.
Intenzivní, krvácivé a bolestivé průjmy související s ulcerózní kolitidou se rozjely naplno. Běhala jsem na záchod 30x denně a 10x v noci, do toho dodělávala diplomku a brala vysoké dávky kortikoidů.
Pankolitida, tedy 100% postižení tlustého střeva zánětem, byla na světě.
Vypadalo to, že mi lékaři budou muset celé střevo vzít a udělat vývod (stomii). Byla jsem totálně v pr….. Doslova a do písmene.
Konečně jsem si ale uvědomila, že nejvíc svůj stav ovlivním tím, jak se k problémům, stresům a také k jídlu postavím. A taky, že za své zdraví jsem zodpovědná jen já sama.
Cesta za uzdravením a výživové poradenství
S pomocí nutriční terapeutky Elišky Astlové jsem se začala dávat dohromady.
U ní a jejího muže, prof. MUDr. Jaromíra Astla, jsem absolvovala rekvalifikační kurz výživového poradenství akreditovaný MŠMT (Clinic21 s.r.o.).
Díky svému vzdělání jsem v kurzech manželů Astlových navíc začala přednášet o technologii výroby potravin.
„Testovala“ jsem, co se mnou které jídlo dělá, a vyzkoušela desítky nejrůznějších terapií.
Mimo jiné psychosomatickou medicínu, akupunkturu, práci s energiemi, české i čínské byliny, potravní doplňky, EFT, vizualizace, meditace i homeopatika. Prostě téměř vše, na co si vzpomenete.
Kombinací klasické léčby, kvalitní stravy a alternativních metod se mi podařilo se dostat do remise (= klidová fáze chronických onemocnění).
Dnes je to už 3 roky, co jsem po předchozích 15 letech intenzivní klasické léčby, mohla vysadit léky…
Jsem úplně bez léků a považuji se za vyléčenou z ulcerózní kolitidy. I když lékařsky tenhle termín oficiálně neexistuje. Střevní zánět je totiž klasickou medicínou považován za léčitelný, ale ne vyléčitelný.
Láska, děti, rodina
V roce 2007 jsem potkala skvělého muže. Stal se mojí životní oporou a láskou a zvládl se mnou všechny bolestné etapy léčby mé duše a těla.
Spolu jsme také překonali nové překážky v životě, především ztrátu několika nenarozených miminek.
Jak moc ty ztráty bolely, asi nemusím popisovat… Málem jsem se vzdala naděje na vlastní zdravé děti.
Víra a desítky dalších terapií (nikoliv IVF) mě však udržely na cestě za nimi a díky tomu jsme se dočkali i my dvou zdravých dětí.
Staršího syna Pavla a o tři roky mladší dcery Magdaleny Anny. Dnes se k nám chystá po dalších třech letech další děťátko.
Několikrát jsem si sáhnula na skutečné dno. Všechny tyhle propady mě však dovedly k víře, lásce, pokoře a vděčnosti.
Za každý malý zázrak, zdravotní posun i obyčejnou klidnou chvíli sama se sebou nebo s rodinou.
Vyzkoušela jsem snad tisíc a jednu metodu, abych našla harmonii. Sama v sobě.
Po narození dcery, mého v pořadí osmého dítěte (ale tady na zemi mám jen zatím dvě, ostatní jsou andílci) jsem však tu harmonii konečně našla a chtěla bych se o ni podělit i s vámi.
Pomůžu vám nejen se stravou, ale podpořím i vás na vaší cestě za pohodou v jídle i dalších oblastech vašeho života.
Díky tomu všemu jsem nezůstala jen výživovou poradkyní počítající kalorie, ale koučkou s celostním přístupem k výživě a životu.
Přečtěte si můj podrobný příběh a dodejte i sobě naději v zázraky.
